# Lakomec > [!abstract] O díle > Pětiaktová komedie charakterů Molièra z roku **1668**, vrcholné dílo francouzského klasicismu. Kritika lakoty a posedlosti penězi, která ničí rodinné vztahy. Inspirováno antickou hrou Plauta *Komedie o hrnci*. --- ## Bibliografické údaje | | | |---|---| | **Autor** | Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin → [[02 - Moliere\|Moliere]] | | **Název** | Lakomec | | **Originální název** | *L'Avare ou l'École du mensonge* (Lakomec aneb Škola lži) | | **Jazyk originálu** | francouzština | | **Rok vzniku / premiéra** | 9. září 1668, Palais-Royal, Paříž | | **První tištěné vydání** | 1669, Paříž | | **Námět** | **Plautus — *Aulularia*** (*Komedie o hrnci*, ~3. století př. n. l.) | --- ## Literární charakteristika - **Literární druh** — drama - **Literární žánr** — komedie (konkrétně **komedie charakterů**; místy hraničí s **fraškou**) - **Literární forma** — **prozaická** - **Literární směr** — [[02 - Klasicismus|klasicismus]] (francouzský, vrcholná fáze za Ludvíka XIV.) > [!info] Neobvyklá forma > V Molièrově době se dramata obvykle psala **ve verších**. *Lakomec* je psán **prózou**, což bylo neobvyklé a vedlo k tomu, že hra ==nebyla v premiéře úspěšná==. --- ## Téma a hlavní myšlenka **Hlavní téma** : kritika **lakoty** a posedlosti penězi, která rozkládá rodinné a mezilidské vztahy **Vedlejší témata** : snobství · přetvářka · podlézavost · manželství z rozumu · mocenský vztah otec × děti · generační konflikt **Hlavní myšlenka** : člověk ovládaný jedinou neřestí ztrácí lidskost; Harpagon staví peníze nad vlastní děti, jejich štěstí i morálku **Autorský postoj** : Molière kritizuje lidské neřesti **obecně**, ne konkrétní osoby; útočí na obecné typy (lakomec, pokrytec, šarlatán, snob), čímž jeho satira získává nadčasový charakter; v *Lakomci* je postoj **ironicky kritický** — komedie končí formálně šťastně, ale Harpagon se nepolepší a paradoxně z celé situace finančně získá ### Motivy lakota · peníze · lichva · truhlička s penězi · sňatek z rozumu · konflikt generací · láska × majetek · přetvářka · intriky · jídlo (úspora) · šaty (úspora) · nedorozumění --- ## Časoprostor - **Místo** — **Paříž**, výhradně **Harpagonův dům** (zásada jednoty místa) - **Doba** — druhá polovina **17. století** (Molièrova současnost, vláda Ludvíka XIV.) - **Trvání děje** — přibližně **jeden den** (zásada jednoty času) --- ## Kompozice ### Kompoziční vrstva - **Postup** — chronologický - **Členění** — **5 dějství** - **Forma řeči** — přímá (repliky postav) + nepřímá (scénické poznámky) - **Typy promluv** — dialogy, monology (slavný Harpagonův monolog po krádeži truhličky) - **Vyprávěcí forma** — drama bez klasického vypravěče - **Slohové postupy** — dialogický s prvky popisu (scénické poznámky) ### Zásada tří jednot Klasicistní pravidlo převzaté z **Aristotelovy *Poetiky***: | Jednota | V Lakomci | |---|---| | **jednota místa** | Harpagonův dům | | **jednota času** | přibližně jeden den | | **jednota děje** | jedna hlavní dějová linie (peníze + sňatky) | > [!quote] Deus ex machina > Závěr hry je klasickým antickým prvkem **deus ex machina** („bůh ze stroje"). V antickém dramatu spouštěli z vrcholku jeviště herce představujícího boha, který vyřešil zápletku. V *Lakomci* tuto roli plní příchod **Anselma**, který se ukáže jako otec Valéra a Mariany, zaplatí svatby a celou situaci vyřeší. ### Konflikty v díle | # | Typ konfliktu | Strany | |---|---|---| | 1 | **generační** | Harpagon × jeho děti | | 2 | **láska × majetek** | milenci × otcovo rozhodování o sňatcích | | 3 | **vnitřní postav** | Valér: pravda × lichocení; Eliška: poslušnost × láska | | 4 | **sociální** | chudoba × bohatství (Mariana, Valér jako sluha) | --- ## Postavy ### Hlavní | Postava | Vztah k Harpagonovi | Charakteristika | |---|---|---| | **Harpagon** | hlavní postava | bohatý vdovec, **lichvář**, chorobně lakomý; smyslem života jsou peníze; chce se oženit s Marianou | | **Kleantes** | syn | miluje **Marianu**; mladý muž, hráč karet, frajer; má dobré společenské způsoby, ale utrácí | | **Eliška** | dcera | miluje **Valéra**; má být provdána za Anselma; vzdoruje otci, věří v pravou lásku | > [!info] Apelativizace jména > Jméno **Harpagon** přešlo do jazyka jako **obecné označení lakomce** (s malým „h"). Tento jazykový proces se nazývá ==**apelativizace**== — z vlastního jména se stává obecné podstatné jméno. ### Vedlejší | Postava | Role | Charakteristika | |---|---|---| | **Valér** | Harpagonův správce | miluje Elišku; ve skutečnosti syn šlechtice (Anselma); pracuje jako sluha jen kvůli Elišce; donáší na služebnictvo, lichotí Harpagonovi | | **Mariana** | dívka z chudé rodiny | miluje Kleanta; krásná a skromná, stará se o nemocnou matku; ve skutečnosti dcera Anselma | | **Anselm** | bohatý šlechtic | má si vzít Elišku; v závěru se ukáže jako **otec Valéra a Mariany** | | **Frozina** | dohazovačka | lichotnice; jedna z nejvýraznějších komických postav | | **Čipera (Štika)** | Kleantův sluha | **ukradne Harpagonovu truhličku** | | **Jakub** | Harpagonův kočí a kuchař | komická postava; ze msty obviní z krádeže Valéra | --- ## Děj ### Stručně Bohatý lichvář Harpagon chce rozhodovat o sňatcích svých dětí podle peněz. Syn Kleantes miluje Marianu, kterou ovšem Harpagon chce sám pro sebe; dcera Eliška miluje Valéra, ale otec ji chce provdat za bohatého Anselma. Po krádeži Harpagonovy truhličky s penězi se konflikt vyhrotí. V závěru se Anselm odhalí jako otec Valéra a Mariany, zaplatí svatby obou párů a Harpagon souhlasí, protože nemusí nic platit a má své peníze zpátky. ### Po dějstvích #### 1. dějství — expozice Eliška a Valér se vyznají z lásky. Valér je formálně jen Harpagonův správce, ale ve skutečnosti syn šlechtice; pracuje pro Harpagona, aby byl Elišce nablízku. Kleantes svěřuje Elišce, že miluje chudou Marianu a chce si ji vzít. Harpagon je překvapí svým prohlášením: - sám si chce vzít **Marianu** - syna provdá za starou bohatou vdovu - Elišku provdá za bohatého staršího **Anselma** Eliška odmítne. Harpagon povolá Valéra, aby rozsoudil — Valér s ním souhlasí navenek, tajně Elišce slíbí, že svatbu překazí. #### 2. dějství — kolize Kleantes potřebuje peníze, aby získal Marianu. Chce si půjčit od neznámého lichváře přes prostředníka. ==Vyjde najevo, že lichvářem je jeho vlastní otec Harpagon== — na vysoký úrok a se zahrnutím starých nepotřebných věcí do půjčky. Otec a syn se pohádají. Dohazovačka **Frozina** sjednává Harpagonovi sňatek s Marianou a obratně lichotí — předstírá, že Mariana má ráda staré muže. #### 3. dějství — krize Harpagon pořádá hostinu pro Marianu a Frozinu. Šetří na všem: - vaří se ze zbytků - koně jsou vyhublí - Eliška si musí šaty zpravovat sama Před Marianou předstírá, že je chudák. Při hostině **Mariana zjišťuje, že Kleantes je Harpagonův syn**. Kleantes útočí na otcovu největší lásku — peníze: - na otcův účet objedná Marianě občerstvení - daruje jí **Harpagonův prsten** z jeho vlastní ruky Harpagon je v šoku a nedokáže se bránit. #### 4. dějství — peripetie Kleantes se otci přizná, že miluje Marianu. Harpagon mu lásku zakáže. Kleantes se vzbouří. Kleantův sluha **Čipera** ==ukradne Harpagonovu truhličku se 30 000 zlatými==, kterou Harpagon zakopal na zahradě. Harpagon ji najde prázdnou a ztrácí rozum: > [!quote] Slavný monolog zoufalství > *„Vrátit mi mou kazetu! Kdo je to? Kde je? Co dělá? Kam šel? Kde se ukrývá? Co mám dělat, abych ho našel? Kam se rozběhnout? Kam neběžet? Není tam? Není tu? Kdo to je?"* Harpagon obviňuje všechny, chce pověsit celé město, sám sebe pak chytá za ruku. #### 5. dějství — katastrofa s ironickým obratem Krádež vyšetřuje **policejní komisař**. **Jakub** ze msty obviní Valéra (Valér mu předtím napráskal). Při výslechu se **Valér** domnívá, že Harpagon zjistil jeho lásku k Elišce, a přiznává se — ale ne ke krádeži. > [!example] Trapná nedorozumění > Harpagon vyšetřuje peníze, Valér mluví o lásce. Vrcholná komická scéna s úmyslně dvojsmyslnými dialogy. Přichází **Anselm**, který má rozhodnout o Valérově vině. Valér prohlašuje, že je synem bohatého italského šlechtice, který před 16 lety zahynul na moři. Španělská loď ho zachránila, kapitán ho vychoval jako vlastního. ==Vychází najevo:== - **Mariana je Valérova sestra** - **Anselm je jejich ztracený otec** Kleantes přichází se sluhou a oznamuje, že peníze našel. **Harpagon je nedostane**, dokud nesvolí k oběma sňatkům. Harpagon souhlasí — ale jen pokud: 1. Anselm zaplatí obě svatby 2. Harpagonovi nově ušité šaty 3. peníze jdou zpět Anselm souhlasí. Šťastný konec — ==**nejvíc šťastný je Harpagon**==, který má peníze zpátky a na celé situaci finančně vydělal. --- ## Jazyk a styl ### Jazykové prostředky | Prostředek | Funkce a výskyt | |---|---| | **spisovný jazyk** | dominantní | | **hovorové výrazy, vulgarismy** | u sluhů a Jakuba | | **zdrobněliny** | Frozinino lichocení | | **odborné a obchodní výrazy** | Harpagon o lichvě, úrocích, věnech | | **lichotivá slova** | Frozina | | **hanlivá slova** | Harpagonova obviňování | ### Tropy a figury | Trop / figura | Příklad / funkce | |---|---| | **nadsázka (hyperbola)** | extrémní projevy lakoty (vyhublí koně, jídlo ze zbytků, Harpagon sám sebe chytá za ruku) | | **ironie** | komentář autora i postav | | **řečnické otázky** | Harpagonovo rozrušení po krádeži | | **kontrast** | láska × peníze, mladí × Harpagon | | **gradace** | reakce na ztrátu truhličky | | **slovní hříčky** | záměny významu při výslechu Valéra | | **karikatura** | postavy postavené na jediné vlastnosti | ### Typy komiky - **komika charakteru** — Harpagon jako karikatura jediné vlastnosti - **komika situační** — záměny, nedorozumění (Valér se přiznává k lásce, Harpagon vyšetřuje krádež) - **komika jazyková** — slovní hříčky, opakování, řečnické otázky --- ## Citáty > *„Vrátit mi mou kazetu! Kdo je to? Kde je?…"* > — **Harpagon, monolog zoufalství po krádeži** > *„Bez věna!"* > — **Harpagon, refrén při dohazování Mariany** (Frozina mu nakukala, že Mariana nemá věno = úspora pro Harpagona) --- ## Interpretace > [!quote] Harpagon se nepolepší > Komedie končí formálně šťastně, ale Harpagon ==**se nepolepší**== — naopak, z celé situace vyjde **finančně ještě lépe**. Molière neukončuje hru morálním obrácením postavy (jak by čekal klasicistní ideál), ale **ironickým potvrzením**, že posedlost zůstává. ### Klíčové interpretační body - **Děj je jednoduchý až absurdní** — deus ex machina, ztracení sourozenci, italští šlechtici. Síla hry je v ==**dialozích, situacích a tom, jak herci podávají své role**==, ne v psychologické hloubce postav. - **Kritika Molièra od literárních vědců:** | Výtka | Význam | |---|---| | nefunkční metafory | jen ozdobné, bez vazby k dílu | | slovní balast | vycpávky bez funkce ve struktuře | | gramatický rým | rým založený jen na shodné gramatické kategorii | | karikaturní postavy | postavy bez vnitřní psychologie, jen jedna vlastnost | Přes všechny výtky se Molièrovy hry hrají dodnes. - **Postavení v Molièrově díle.** ==*Lakomec* je v Česku nejznámější Molièrova hra==, ale v zahraničí je úspěšnější **Tartuffe**. *Lakomec* nebyl v premiéře úspěšný, protože byl psán prózou. - **Srovnání se Shakespearem.** Molière je francouzský protějšek Shakespeara, ale jeho hry mají menší psychologickou hloubku. Klasický bonmot **Laurence Oliviera**: *„Molière je zábavný asi tak jako otevřený hrob s dítětem."* - **Vliv na francouzštinu.** Molière ovlivnil moderní francouzský jazyk podobně jako Dante italštinu a Shakespeare angličtinu. --- ## Autor — krátce **Molière**, vlastním jménem **Jean-Baptiste Poquelin** (*15. 1. 1622 – †17. 2. 1673), je vrcholný představitel francouzského klasicismu a zakladatel moderní společenské komedie. | Údaj | Hodnota | |---|---| | Vlastní jméno | Jean-Baptiste Poquelin | | Národnost | Francouz | | Období | klasicismus, vláda Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. | | Žánry | komedie (charakterů, intrikové, frašky, baletní komedie) | | Počet her | ~33 | Pocházel z bohaté měšťanské rodiny (otec královský čalouník), studoval u jezuitů (Collège de Clermont) klasickou antickou literaturu, rétoriku a filozofii. Rodina ho neschvalovala — herectví bylo „hříšné" povolání, proto přijal umělecké jméno. Po krachu prvního divadla (1644 *L'Illustre Théâtre*) strávil ~13 let s kočovným divadlem na francouzském venkově. Po návratu do Paříže v roce 1658 získal **přízeň Ludvíka XIV.**, který ho ochraňoval i přes odpor církve a šlechty. > [!info] Symbolická smrt > Molière zemřel **na jevišti** — při představení *Zdravého nemocného* dostal záchvat kašle (těžká tuberkulóza) a o hodinu později skonal. Hru ovšem dohrál. Církev mu zprvu odmítla křesťanský pohřeb (herectví bylo „hříšné", nestihl se vyspovídat); byl pohřben mezi sebevrahy a nekřtěnými dětmi, jen díky zásahu krále. Detail viz [[02 - Moliere|Moliere]]. --- ## Literárně-historický kontext ### Doba a směr **Francouzský klasicismus 17. století**, vrcholná fáze za **Ludvíka XIV.** („krále Slunce"), tedy v období vrcholné francouzské absolutistické monarchie. ### Charakteristika klasicismu **Klasicismus** je umělecký a literární směr 17. a 18. století, který vznikl ve Francii a postupně se rozšířil po Evropě. Vznikl jako **reakce na baroko** (emocionální, dramatické, okázalé). **Hlavní rysy:** - návrat k antice jako vzoru - rozum, řád, harmonie, pravidla - střídmost a uměřenost — žádné přehnané zdobení - jednoduchá a přehledná kompozice - morální poučení — umění má bavit i vzdělávat - typizované postavy (jedna výrazná vlastnost dovedená do extrému) - rozlišení vysokých a nízkých žánrů **Filozofickým základem** je **racionalismus** (René Descartes, *Cogito, ergo sum*) — rozum jako hlavní zdroj poznání. **Klasicistní drama** se inspirovalo **Aristotelovou *Poetikou*** (první literárně-vědné dílo v historii) a obvykle dodržuje **zásadu tří jednot**. Detail viz [[02 - Klasicismus|Klasicismus]]. ### Společensko-historické pozadí - vláda **Ludvíka XIV.** (1643–1715), tzv. **král Slunce** — vrchol absolutismu - centrum kultury — královský dvůr ve **Versailles** - silná pozice katolické církve, zákazy a cenzura (např. zákaz *Tartuffa*) - rozvoj salonů a literární kritiky - 1635 — založena **Académie française** ### Současníci / představitelé doby #### 🇫🇷 Francie (jádro klasicismu) | Autor | Roky | Význam / dílo | |---|---|---| | **Pierre Corneille** | 1606–1684 | tragédie; *Cid* — hrdinské a morální konflikty | | **Jean Racine** | 1639–1699 | psychologická tragédie; *Faidra*, *Andromacha* | | **Jean de La Fontaine** | 1621–1695 | bajky; morální poučení skrze zvířecí příběhy | | **Nicolas Boileau** | 1636–1711 | teoretik klasicismu; *L'Art poétique* | | **Blaise Pascal** | 1623–1662 | filozof, moralista; *Myšlenky* | | **François de La Rochefoucauld** | 1613–1680 | *Maximy* | #### 🏛️ Antická inspirace | Autor | Doba | Význam | |---|---|---| | **Plautus** | ~254–184 př. n. l. | římský dramatik; *Aulularia* (*Komedie o hrnci*) — **předloha Lakomce** | | **Aristoteles** | 384–322 př. n. l. | *Poetika* — zásada tří jednot, teorie tragédie | | **Terentius** | ~195–~159 př. n. l. | další římský komik, vzor klasicistní komedie | ### Vlivy na tvorbu - **antická komedie** (Plautus, Terentius) — náměty, struktura - **italská *commedia dell'arte*** — typizované postavy, improvizace; Molière s ní pracoval v kočovném divadle - **francouzská fraška** — komika situace a jazyka - **dvůr Ludvíka XIV.** — terč satiry (šlechta, měšťanstvo dvorského prostředí) --- ## Kontext autorovy tvorby *Lakomec* (1668) vznikl v Molièrově **vrcholném tvůrčím období**: | Rok | Hra | Charakteristika | |---|---|---| | 1664 | *Tartuffe* | satira na pokrytectví; **církev hru zakázala**, dvakrát přepracována | | 1665 | *Don Juan* | cynismus, morální rozklad, vzdor vůči autoritě | | 1666 | *Misantrop* | psychologická komedie o konfliktu upřímnosti a konvencí | | **1668** | **Lakomec** | **komedie charakterů o lakotě** | | 1672 | *Učené ženy* | satira na ženy předstírající vzdělanost | | 1673 | *Zdravý nemocný* | kritika hypochondrie; **poslední hra** — Molière umírá při představení | V kontextu Molièrovy tvorby je *Lakomec* ==**typický příklad komedie charakterů**== — postava postavená na jediné vlastnosti dovedené do extrému. Vedle Tartuffa (pokrytec), Argana (hypochondr) a Alcesta (misantrop) je Harpagon (lakomec) jednou z nejznámějších Molièrových karikatur lidských neřestí. Molière **povýšil komedii** z nízkého žánru na nástroj společenské kritiky. Útočil na obecné lidské typy a neřesti, nikoli na konkrétní osoby — díla díky tomu mají nadčasový charakter. --- ## Dobové vnímání a vliv díla - **v premiéře (1668) hra nebyla úspěšná** — diváci čekali verše, ne prózu; Molièrovy předchozí hry měly lepší ohlas - v zahraničí Molièrovou nejúspěšnější hrou zůstává **Tartuffe**; *Lakomec* je nejznámější zejména v českém kontextu - v 17.–18. století klasická povinná četba dvorské kultury - v 19. století opětovné objevení Molièra jako klasika světového dramatu - dnes patří k **nejhranějším komediím** světového repertoáru --- ## Inspirace a adaptace ### Předloha > [!info] Plautova *Aulularia* > Antická římská komedie ze 3. století př. n. l. Hlavní postava Euclio zakope hrnec se zlatem a žije v paranoidním strachu, že mu ho někdo ukradne. Molière z této předlohy převzal hlavní motiv lakomé postavy posedlé zakopaným pokladem. ### Filmové a televizní adaptace | Rok | Adaptace | Charakteristika | |---|---|---| | **1980** | film *L'Avare* (Jean Girault) | klasická francouzská adaptace s **Louisem de Funès** v hlavní roli | | různé | české TV inscenace | ve Frozině často **Jiřina Bohdalová** | ### Vliv - typ postavy „lakomec" v evropském dramatu - jméno **Harpagon** přešlo do mnoha jazyků jako obecné označení lakomce (apelativizace) --- ## Bibliografický záznam (ISO 690) > MOLIÈRE. *Lakomec*. Přel. Erich A. Saudek. Různá česká vydání (např. Praha: Artur, 2014. ISBN 978-80-7483-013-5). > MOLIÈRE. *L'Avare ou l'École du mensonge*. Premiéra 9. září 1668, Palais-Royal, Paříž. První tištěné vydání 1669. --- ## Související - [[02 - Moliere|Moliere]] — autor - [[02 - Klasicismus|Klasicismus]] — směr