# Evžen Oněgin > [!abstract] O díle > ==**Román ve verších**== Alexandra Sergejeviče Puškina, psaný v letech **1823–1831**, souborně vydaný **1833**. Klíčové dílo ruské literatury, **na pomezí romantismu a realismu**. Vypráví o **znuděném petrohradském šlechtici Oněginovi**, jeho přátelství s básníkem Lenským, tragickém souboji a o **nenaplněné lásce s Tatianou Larinovou**. --- ## Bibliografické údaje | | | |---|---| | **Autor** | Alexandr Sergejevič Puškin → [[05 - Alexandr Sergejevic Puskin\|Puškin]] | | **Název** | Evžen Oněgin | | **Originální název** | *Евгений Онегин* (Jevgenij Oněgin) | | **Jazyk originálu** | ruština | | **Doba vzniku** | 1823–1831 (psal 7 let) | | **Souborné vydání** | 1833, Petrohrad | | **Český překlad** | klasický překlad **Josefa Hory**; pozdější překlad **Milana Dvořáka** a další | --- ## Literární charakteristika - **Literární druh** — epika (s lyrickými prvky) - **Literární žánr** — ==**román ve verších**== (veršovaný román), společenský román s milostnou linkou - **Literární forma** — veršovaná - **Literární směr** — **pomezí [[03 - Romantismus|romantismu]] a [[04 - Realismus|realismu]]**; někdy označován za **první ruský realistický román** > [!info] Unikátní žánrový útvar > ==Román ve verších== — celkem výjimečný formální experiment. Puškin spojuje rozsah a strukturu románu (kapitoly, různé časové roviny, vypravěč jako postava, společenský záběr) s **veršovou formou** a navíc s pevně daným rýmovým schématem **oněginské strofy**. --- ## Téma a hlavní myšlenka **Hlavní téma** : tragika nenaplněné lásky a osud člověka, který nedokáže najít v moderní carské společnosti smysl; obraz ruské společnosti počátku 19. století **Hlavní myšlenka** : ==**Fádnost je všude.**== Únik před fádností velkoměsta do přírody a venkova nepřináší odpověď — i venkov má svou zkaženost a nudu, jen v jiné formě. Společenské konvence (souboj, manželství, čest) ničí životy, i když jim aktéři nevěří. **Autorský postoj** : Puškin **nenabízí morální odpovědi** — jen pojmenovává problémy a ukazuje. Vypravěč ironicky komentuje postavy i sebe sama. ### Motivy láska (nenaplněná) · fádnost · nuda · zbytečnost · únik do přírody (a jeho selhání) · souboj · čest · tradice · manželství · venkov × velkoměsto · společenské konvence · stárnutí · ztracený smysl života --- ## Časoprostor - **Místo** — střídavě: - **Petrohrad** — sídlo carské vyšší společnosti, korupce, přetvářka, přepych - **venkovské sídlo** — Larinovi, Lenský, Oněginův zděděný statek; tradiční patriarchální Rusko - **putování po Rusku** — Oněginova cesta po souboji - v závěru znovu Petrohrad — bál, kde se Oněgin setká s vdanou Tatianou - **Doba** — počátek **19. století** (~1819–1825) - **Trvání děje** — několik let > [!info] Dva fádní světy > Petrohrad i venkov jsou v románu **fádní, jen jinak**. Petrohrad fádností korupce, salonů a přepychu; venkov fádností tradic, věčného koloběhu *„spánek, práce, plození dětí, spánek, práce, porod"*. ==Únik z jednoho do druhého neřeší nic.== --- ## Kompozice ### Kompoziční vrstva - **Postup** — chronologický, ale s lyrickými odbočkami a komentáři vypravěče - **Členění** — **8 hlav** (rozsáhlých kapitol) + dodatky a poznámkový aparát - **Forma řeči** — přímá (dialogy, dva slavné dopisy) + nepřímá (vypravěčovy komentáře) - **Vyprávěcí forma** — er-forma s aktivním vypravěčem, který **vstupuje do děje** jako postava, komentuje, glosuje - **Slohové postupy** — vyprávěcí + lyrický + úvahový ### Ztracená 10. hlava Puškin napsal i **10. hlavu**, ale ==**spálil ji**==. Dochovala se jen torza, ze kterých víme, že měla líčit **povstání dekabristů** — pravděpodobně z obavy před cenzurou, případně z uměleckých důvodů. > [!info] Kdyby zůstala… > Oněgin se měl pravděpodobně do povstání zaplést — možná zemřít, možná být deportován na Kavkaz. Tatiana by ho možná dobrovolně následovala na Sibiř (paralela s reálnou láskou Puškina, **Marií Rajevskou**, která toto udělala se svým manželem-dekabristou). --- ## Oněginská strofa > [!quote] Formální specialita > Celý román (s výjimkou **Tatianina dopisu** a jedné další pasáže) je napsán ve formě ==**oněginské strofy**== — Puškinově vlastním rýmovém schématu. **Oněginská strofa:** - **14 čtyřstopých jambů** - skoro totéž jako **anglický (shakespearovský) sonet** — schéma **4 + 4 + 4 + 2** - poslední 2 verše se rýmují společně a tvoří poentu strofy - liší se od shakespearovské pouze **rýmovým schématem** ==**Tatianin dopis Oněginovi** není napsán oněginskou strofou== — proto formálně vyniká a je nejcitovanější pasáží románu. ### Srovnání s Miltonem > Milton napsal *Ztracený ráj* **blank verzem** — nerýmovaným jambickým pentametrem. Nemusel se starat o rým. > > Puškin si v Oněginovi musel na konci ==**každého verše dát pozor jak na metrum, tak na rým podle přesně daného schématu**==. To je extrémní formální výkon. --- ## Postavy ### Hlavní - **Evžen Oněgin** — mladý petrohradský **šlechtic**; vzdělaný, chytrý, ale **znuděný** stylem života plným korupce, přetvářky a přepychu; ==**prototyp „zbytečného člověka"**==; cynický; uniká na venkov, kde zdědil strýcovo sídlo; zabije Lenského v souboji; v závěru se beznadějně zamiluje do Tatiany - **Tatiana Larinová** — starší dcera vesnického statkáře; **upřímná, věrná, snílka**, blízká přírodě a knihám; typ **idealizované ruské ženy**; politické problémy jí jsou ukradené; zamiluje se do Oněgina, napíše mu dopis, on ji odmítne; později se vdá za **významného důstojníka** a v závěru ==**Oněgina odmítne s pevností**== - **Vladimír Lenský** — Oněginův kamarád, **mladý básník**, naivně romantický; snoubenec Olgy; po Oněginově provokaci ho **vyzve na souboj a je zabit** - **Olga Larinová** — mladší sestra Tatiany; **Lenského snoubenka**; lehkomyslná, povrchní — Oněgin se s ní začne dvořit na jmeninovém plese, aby Lenského naštval ### Vedlejší - **Tatianin manžel** — postarší významný důstojník, kterého si Tatiana vzala v Petrohradu - **Pratiana** (matka) — paní Larinová, vdova po statkáři - **Filipa, chůva Tatiany** - **Zarecký** — Lenského sekundant při souboji - **vypravěč** sám je v románu **postavou** — komentuje, glosuje, sám sebe ironizuje --- ## Děj ### Stručně Znuděný petrohradský šlechtic Evžen Oněgin odjíždí na venkovské sídlo, které zdědil po strýci. Tam se spřátelí s mladým básníkem Lenským a seznámí se s rodinou Larinových — sestrami Tatianou a Olgou. Tatiana se do Oněgina zamiluje a napíše mu dopis, on ji ale odmítne. Na jmeninovém plese se Oněgin záměrně dvoří Lenského snoubence Olze; Lenský ho vyzve na souboj, ve kterém Oněgin Lenského zabije. Oněgin opustí venkov, několik let putuje po Rusku. Po návratu do Petrohradu potkává Tatianu — už je vdaná za významného důstojníka a stala se dámou společnosti. Oněgin se do ní bezhlavě zamiluje, napíše jí dopis, ale Tatiana ho odmítne se slovy, že manželovi zůstane věrná. ### Po hlavách #### 1. hlava — Oněgin v Petrohradu Vypravěč seznamuje čtenáře s mladým **Evženem Oněginem**, šlechtickým floutkem v Petrohradu. Život v carské společnosti — bály, divadla, milostné avantýry. Oněgin je vším **znuděn**. Dostane zprávu, že umírá jeho strýc, jede na venkov získat dědictví. Strýc před jeho příjezdem zemře. Oněgin dědí venkovské sídlo a usadí se tam. #### 2.–3. hlava — Tatiana a Oněgin Oněgin se na venkově **nudí**, nikam nechodí, sousedy nezdraví. Seznámí se s mladým básníkem **Lenským**, který tam také žije. Lenský je zasnoubený s **Olgou Larinovou**. Oněgin navštíví s Lenským Larinovy. **Tatiana**, Olžina starší sestra, se na první pohled zamiluje do Oněgina. ==**Napíše mu dopis**== — vyznání lásky, plné nejistoty, naivity a smutku. #### 4. hlava — odmítnutí Oněgin Tatianě vrací dopis a **chladně ji odmítá**. Říká, že není stvořený pro rodinný život, že by ji nemohl udělat šťastnou. #### 5.–6. hlava — souboj Oněginovi je nuda a Lenský ho přemluví, aby šel na **jmeninový ples Tatiany**. Oněgin se z naštvanosti nad nudou **začne dvořit Lenského snoubence Olze**, tančí s ní, lichotí jí. Lenský je uražen. Vyzve Oněgina na ==**souboj**==. ==**Ani jeden z nich vlastně souboj nechce**== — Lenský už není naštvaný, Oněgin nikdy nebyl. Ale **tradice cti** je donutí. Při souboji Oněgin **Lenského zabíjí**. #### 7. hlava — Tatianin osud Olga se po Lenského smrti rychle vdá za jiného důstojníka. Tatiana zůstává sama, navštěvuje Oněginovo opuštěné sídlo, čte jeho knihy. Matka Tatianu odveze do **Moskvy** „na trh nevěst". Tatiana je tam stísněná, ale provdá se za **významného postaršího důstojníka**. #### 8. hlava — návrat a odmítnutí O několik let později se Oněgin po putování po Rusku vrací do **Petrohradu**. Na plese vidí dámu, kterou nepozná — je to ==**Tatiana**==, nyní krásná, vznešená manželka významného důstojníka. Oněgin se do ní bezhlavě zamiluje. ==**Napíše jí dopis**==, prosí o setkání. Při setkání mu Tatiana řekne, že ho stále miluje, ale že je provdaná a manželovi zůstane věrná: > *„Já miluji vás — k čemu lhát, však jiný už je mužem mým a já ho nikdy nezradím."* Konec — Oněgin zůstává sám, jeho život se uzavírá v ==**zbytečnosti**==. --- ## Jazyk a styl ### Jazykové prostředky | Prostředek | Funkce | |---|---| | **mluvená ruština** | bez archaismů, blízko běžné řeči — ==jazyková reforma== | | **dvojí popis** | jevy popisuje dvakrát — jednou básnicky pomocí metafor, podruhé prozaicky | | **lyrické pasáže** | popisy přírody, milostných citů, ročních období | | **vypravěčské komentáře** | autor vstupuje do děje, glosuje | | **přímá řeč** | věrná charakteristika postav a sociálních vrstev | ### Tropy a figury - **metafora** a **přirovnání** — bohatě v lyrických pasážích - **personifikace** — příroda jako bytost - **ironie** — vypravěčův hlas - **kontrast** — Petrohrad × venkov, Oněgin × Lenský, Tatiana × Olga - **paralelismus** — dva dopisy (Tatianin × Oněginův) jako zrcadlové scény - **symbol** — knihy (Tatianin svět), souboj (tradice), jmeniny (společenské konvence) ### Veršová výstavba - **oněginská strofa** — 14 čtyřstopých jambů, rýmové schéma 4+4+4+2 (viz výše) - **Tatianin dopis** — výjimka, není v oněginské strofě → formálně vyniká --- ## Citáty ### Tatianin dopis (úvodní verše) > *Já píši Vám — co mohu více,* > *co ještě mohu dodati?* > *Teď vím, že máte právo sice* > *mne pohrdáním trestati;* > *leč ještě věřím, nešťastnice,* > *že mne váš milosrdný soud* > *nemůže přece zavrhnout…* ### Tatianino odmítnutí v závěru > *Vy teď musíte mě zanechati.* > *Já vím — ve vašem srdci jest* > *vložena hrdost, přímá čest.* > *Já miluji vás, k čemu lhát,* > *však jiný už je mužem mým* > *a já ho nikdy nezradím.* --- ## Interpretace ### „Zbytečný člověk" Oněgin je ==**prototyp „zbytečného člověka"**== — typu ruského literárního hrdiny: - pochází z vyšších kruhů, má vzdělání a talent - ale **nedokáže v carské společnosti najít smysluplnou náplň** - promarňuje život v zábavách, milostných avantýrách, soubojích - jeho existence je tragická právě tou ==**zbytečností**== Tento typ pak rozvíjí Lermontov (Pečorin), Gončarov (Oblomov), Turgeněv. ### Tatianino odmítnutí — tři možné výklady > [!quote] Otevřená otázka > Puškin **nedává jasnou odpověď**, proč Tatiana Oněgina odmítla. Tři možné výklady: - **Pomsta** — Oněgin ji kdysi odmítl, teď ona odmítá jeho - **Zbabilá konvence** — naplnění fádnosti venkovského stylu, kterou Tatiana zastupuje; podlehnutí patriarchátu - **Dospělost** — uvědomila si, že Oněginovi nešlo o lásku, ale o touhu; **dala přednost tragické, nenaplněné lásce, než kýčovité svožití dvou stárnoucích lidí** (interpretace překladatele Jiřího Honzíka) Dostojevskij o Tatianě napsal: *„Má nesložitou, ale hlubokou povahu a charakter, který se vyvíjí, ale nemění."* ### Encyklopedie ruského Ruska Oněgin je ==**encyklopedie tehdejšího Ruska**== (rys typický pro realismus). Ukazuje: - Petrohradskou a moskevskou aristokracii (satiricky) - vesnické statkáře a jejich nevolníky (kriticky) - ruskou historii, mýty, lidové tradice - carský despotismus a šedý úpadek šlechty ### Romantismus × realismus | Romantické rysy | Realistické rysy | |---|---| | lyrické popisy přírody | encyklopedický záběr | | romantická láska | „šedé" postavy bez idealizace | | typy hrdinů (cynický × naivní) | sociální zakotvení postav | | téma úniku do přírody | aktivní vypravěč jako postava | > [!info] „První ruský realistický román" > Někteří kritici (Gorký, Vilém Mathesius) považují Oněgina za **první ruský realistický román**. ### Problematizace úniku do přírody Jeden z **nejmoderněji** vyznívajících aspektů románu. Romantici (a osvícenci) idealizovali přírodu jako prostor svobody před zkažeností civilizace. Puškin ukazuje, že ==**člověk je v moderní době z přírody vyloučen**== — nikoli konvencemi, ale tím, že **je schopen reflexe** vlastního života a chápe, že návrat do přírody je nemožný. V poémě *Cikáni* je tento motiv ještě explicitnější — Aleko utíká k cigánům a stejně tam přinese své zlo. ### Souboj jako absurdita tradice ==**Ani Oněgin, ani Lenský souboj nechtějí.**== Lenský už není naštvaný, Oněgin nikdy nebyl. Ale **tradice cti** je donutí. Konec? Lenský mrtvý, Oněgin doživotně poznamenaný. Jediný viník: **slepá tradice**. --- ## Autor — krátce **Alexandr Sergejevič Puškin** (*1799, Moskva – †1837, Petrohrad) je ==**zakladatel moderní ruské literatury**== a hlavní představitel ruského romantismu. Pocházel ze starobylé aristokratické rodiny s **africkým původem** (pradědeček Abram Hannibal, vychovanec Petra Velikého). Mateřštinou byla francouzština. Jeho život byl typicky romantický: - vyhnanství kvůli liberálním satirickým epigramům - zapletení do **povstání dekabristů** 1825 - bouřlivý vztah s krásnou manželkou **Natálií Gončarovovou** - ==**smrt v souboji ve 37 letech**== kvůli údajnému vztahu manželky s Georgesem d'Anthèsem Jeho hlavní díla: *Ruslan a Ludmila*, *Cikáni*, *Bachčisarajská fontána*, *Boris Godunov*, *Piková dáma*, *Kapitánská dcerka* a především ==**Evžen Oněgin**==. Detail viz [[05 - Alexandr Sergejevic Puskin|Puškin]]. --- ## Literárně-historický kontext ### Doba a směr **Ruský romantismus přelomu 18. a 19. století**, s předzvěstí raného realismu. Evžen Oněgin stojí ==**na pomezí obou směrů**==. ### Charakteristika romantismu Detail viz [[03 - Romantismus|Romantismus]]. **Hlavní rysy:** - cit a fantazie nad rozumem - individualita a subjektivita - výjimečný hrdina (často tragický) - příroda, exotika, historie - nadpřirozeno **Český a ruský romantismus** se odlišují od západoevropského větším důrazem na národní obrození a politickou angažovanost. ### Společensko-historické pozadí - ==**totalitní carské Rusko**== — nevolnictví, censura, omezená svoboda - vláda **Alexandra I.** (1801–1825) a **Mikuláše I.** (1825–1855) - vliv napoleonských válek — ruské vojsko poznalo Evropu - ==**povstání dekabristů 1825**== — pokus liberální šlechty o reformu; krvavě potlačen - vzestup ruského národního sebevědomí ### Současníci / představitelé doby #### 🇷🇺 Rusko - **Michail Lermontov** — *Hrdina naší doby* (postava Pečorin jako pokračovatel Oněgina) - **Nikolaj Gogol** — *Mrtvé duše*, *Revizor*; Puškinův přítel, satira a přechod k realismu - **Vasilij Žukovskij** — průkopník ruského romantismu, Puškinův učitel #### 🇬🇧 Anglie - **George Gordon Byron** — silný vliv na Puškina; *Childe Haroldova pouť*, *Don Juan* #### 🇵🇱 Polsko - **Adam Mickiewicz** — Puškinův přítel; *Pan Tadeusz* #### 🇨🇿 Čechy - **Karel Hynek Mácha** — *Máj*; vrchol českého romantismu (silný byronský vliv) ### Vlivy na tvorbu - **George Gordon Byron** — typ romantického hrdiny, ironický tón - **Voltaire, Diderot, Kant** — osvícenské ideály - **carská cenzura** — formátovala jeho tvorbu - ==**vlastní zkušenost**== — milostné aféry, souboje, dekabristé, ruský venkov i Petrohrad --- ## Kontext autorovy tvorby *Evžen Oněgin* vznikal **7 let** (1823–1831) — od začátku **vyhnanství v Moldávii** přes **dekabristické povstání 1825** až po ==**boldinský podzim 1830**==, kdy ho Puškin dokončil. V průběhu psaní Puškin několikrát přehodnotil podobu díla, několik strof nezařadil. V Puškinově díle je *Oněgin* ==**vrcholným dílem**== a zároveň **přelomem** — od romantismu k realismu, od poemy k románu, od mýtu k psychologii. --- ## Dobové vnímání a vliv - ihned po vydání ==**zlomové dílo ruské literatury**== - ovlivnil prakticky všechny další velké ruské autory 19. století (Lermontov, Gogol, Turgeněv, Goncharov, Tolstoj, Dostojevskij) - vytvořil typ ==**„zbytečného člověka"**== jako trvalou postavu ruské literatury - jazykově **kanonizoval moderní ruštinu** (jako Dante italštinu, Shakespeare angličtinu) - dnes patří k **základnímu kánonu světové literatury 19. století** --- ## Inspirace a adaptace ### Opera - **Petr Iljič Čajkovskij** — opera ***Evžen Oněgin*** (1879); jedna z nejhranějších ruských oper ### Film - několik filmových adaptací; nejznámější britský film *Onegin* (1999) s Ralphem Fiennesem v hlavní roli ### Balet - Čajkovského balet podle Puškinových motivů --- ## Bibliografický záznam (ISO 690) > PUŠKIN, Alexandr Sergejevič. *Evžen Oněgin*. Přel. Josef Hora. Různá česká vydání. > ПУШКИН, А. С. *Евгений Онегин*. Petrohrad, 1833. --- ## Související - [[05 - Alexandr Sergejevic Puskin|Alexandr Sergejevič Puškin]] — autor - [[03 - Romantismus|Romantismus]] — směr - [[04 - Realismus|Realismus]] — Oněgin je předzvěstí