# Spalovač mrtvol > [!abstract] O díle > Psychologická novela Ladislava Fukse z roku **1967**. Příběh ==**Karla Kopfrkingla**==, zaměstnance pražského krematoria, který se na pozadí blížící se 2. světové války postupně mění z neškodného podivína v ==**nacistického vraha vlastní rodiny**==. Fuksovo nejslavnější dílo. ==**Slavná filmová adaptace 1969**== s **Rudolfem Hrušínským** v hlavní roli. --- ## Bibliografické údaje | | | |---|---| | **Autor** | Ladislav Fuks → [[12 - Ladislav Fuks\|Ladislav Fuks]] | | **Název** | Spalovač mrtvol | | **Originální název** | tentýž (česky napsáno) | | **Jazyk originálu** | čeština | | **Rok vydání** | **1967**, Praha | | **Rozsah** | ~120 stránek (krátký román / dlouhá novela) | | **Námět** | Praha 1938–1939, postupný morální rozklad českého maloburžoazního občana pod vlivem nacistické ideologie | --- ## Literární charakteristika - **Literární druh** — epika - **Literární žánr** — ==**psychologická novela / krátký román**== (s prvky **psychologického hororu** a groteskou) - **Literární forma** — prozaická - **Literární směr** — ==[[07 - Druha vlna valecne literatury|druhá vlna české válečné literatury]]==, 60. léta 20. století --- ## Téma a hlavní myšlenka **Hlavní téma** : ==**postupný morální rozklad jednotlivce**== pod vlivem totalitní ideologie; jak se z „neškodného podivína" stane vrah **Vedlejší témata** : posedlost smrtí · krematorium · maloburžoazní přetvářka · nacistická ideologie · manipulace · rodina · zrada · vlastenectví (parodované) · východní filozofie (buddhismus jako maska) · holokaust **Hlavní myšlenka** : ==**Zlo neexistuje v abstraktní podobě.**== Vzniká, když se ==**ideologie ujme prázdné duše**==. Karl Kopfrkingl by bez Willy Reinkeho zůstal směšným podivínem. Pod vlivem nacistické propagandy a vlastní vnitřní prázdnoty se ovšem stane vrahem. **Autorský postoj** : ==**chladný, klinický pozorovatel**==; bez patosu, bez explicitního moralizování; **psychologický a ironický** ### Motivy krematorium · smrt · spalování těl · ohně · Tibet · Buddha · Dalajláma · vlastenectví · květiny (na rakvích) · černá barva · večírky · kasino · vražda · žena · děti · pes (čaro krásná, kočka) · jméno (Karl × Karel × Roman) · vracející se postavy · dívka v černém · manželé, kteří někam spěchají · boxer --- ## Časoprostor - **Místo** — ==**Praha**== a okolí (Pardubice — krematorium jako filmová lokace) - ==**krematorium**== (Kopfrklin tam pracuje) - jejich byt - restaurace, kasino, vinárna - ulice Prahy - **Doba** — ==**1938–1939**==: od podzimu **těsně před Mnichovskou dohodou** přes vznik Protektorátu Čechy a Morava do počátku 2. světové války - **Trvání děje** — přibližně rok (jaro 1938 → jaro 1939) > [!info] Skutečné krematorium > Filmová adaptace 1969 se natáčela v ==**pardubickém krematoriu**== — jedné z mála **kubistických staveb** v Čechách. Mistrné kulisy pro psychologický horror. --- ## Kompozice ### Kompoziční vrstva - **Postup** — chronologický - **Členění** — ==**19 krátkých kapitol**==, často s **opakovanou strukturou** - **Forma řeči** — přímá (dialogy, ==Karlovy honosné monology==) + nepřímá (vypravěč) - **Typy promluv** — dialog, **monolog Karla** (často nerozeznatelné od myšlenek), vnitřní úvahy - **Vyprávěcí forma** — ==**er-forma**==, ale ==**heterodiegetický vypravěč vidí do hlavy postavám**==, především Karla ### „Divadelní" princip > [!quote] Klíčový kompoziční rys > Ve *Spalovači mrtvol* se ==**neustále opakují postavy a promluvy**==. Stejní lidé (manželé, kteří někam spěchají; dívka v černém; přítel Karlova syna; boxer) se vrací v různých scénách. Stejné věty se opakují v různých kontextech. To vytváří ==**divadelní efekt**== — jako by za scénou pár herců rychle převlékalo kostýmy a vraceli se na pódium. ==**Erik Gilk**== v monografii *Vítězi poražený* objevil, že Fuks si pro tuto strukturu ==**dělal tabulky**== — přesně si vypočítával, kdy a kde se která postava vrátí. ### Konflikty - ==**Karl × jeho vlastní svědomí**== - **Karl × rodina** (manželka, syn) - **Karl × historie** (válka) - **Karl × jeho oběti** (židovský doktor, ředitel krematoria) - vnitřní: ==**„temná struna"**== uvnitř Karla, kterou vzbudí Willy Reinke --- ## Postavy ### Hlavní - ==**Karl Kopfrkingl**== (nebo též **Karel** či **Roman** — záleží na kontextu) — ==**zaměstnanec krematoria**==; ze začátku **neškodný podivník**, mluví o **Tibetu, Buddhovi, Dalajlámovi**; rád si dává honosné přezdívky pro rodinu; ==**posedlý smrtí a kremací**==; postupně se mění ve **vraha** ### Rodina Kopfrkingla - **Marie / „Lakmé"** — Karlova manželka; jméno z opery Léa Delibese; ==**je z poloviny Židovka**==; nakonec zavražděna - **Zina** — dcera; podaří se jí přežít - **Mili / Milivoj** — syn; jméno **parodující obrozeneckou tradici** (Hašek by se smál); ==**zavražděn Karlem v krematoriu**== - **Čaro krásná** — kočka ### Manipulátor - ==**Willy Reinke**== — ==**sudetský Němec**==, Karlův starý přítel, ==**člen sudetoněmecké strany**== a podporovatel Hitlera. Postupně Karla **vtahuje do nacistické ideologie**: zavede ho do **kasína, do vyšší společnosti**. **Karla nikoli má rád** — pouze ho **využívá**. ### Karlovy oběti - ==**Židovský doktor**== — Karl ho **udá** - ==**Židovský ředitel krematoria**== — Karl ho **udá** - ==**Manželka Marie**== - ==**Syn Milivoj**== ### Opakované postavy („divadelní" princip) - ==**Manželé, kteří někam spěchají**== — vždy vidíme, jak chvátají kolem; **mluví nespisovně** (vzácná výjimka v jinak spisovném textu) - ==**Dívka v černém**== - ==**Přítel Milivoje, boxer**== - ==**Dalajláma**== — symbolicky se zjeví na konci --- ## Děj ### Stručně Pan **Karl Kopfrkingl**, zaměstnanec pražského krematoria, je zpočátku **neškodný podivník** s vášní pro **Tibet, Buddhu a Dalajlámu**. Žije s manželkou Marií („Lakmé"), dcerou Zinou a synem Milivoje. Setká se se starým přítelem ==**Willym Reinke**==, sudetským Němcem a nacistou. Willy ho postupně **vtahuje do nacistické ideologie**. Karl udá svého židovského doktora a ředitele krematoria. Pak začne tvrdit, že je z poloviny Němec, a v krematoriu ==**zavraždí svou ženu**== (poloviční Židovku) a ==**syna Milivoje**==. Dcera Zina přežije útěkem. Karla odvezou do blázince, kde se mu zjeví Dalajláma a Karl věří, že **„zajistil ráj na zemi"** Židům, kteří se vracejí z koncentračních táborů. ### Detailněji #### Úvodní situace — neškodný podivník Karl Kopfrkingl je padesátník, zaměstnanec ==**pražského krematoria**==. Žije s rodinou — manželkou Marií, dcerou Zinou (~18) a synem Milivojem (~17). Charakteristické rysy Karla: - ==**vyžívá se ve východních filozofiích**== — mluví o Tibetu, Buddhovi, Dalajlámovi - ==**dává honosné přezdívky**== členům rodiny: manželce **„Lakmé"**, kočce **„Čaro krásná"**, dceři **„Zino má"** - ==**posedlost smrtí**== — láskyplně popisuje proces kremace, srovnává krematorium s budhistickou nirvánou - považuje se za ==**vlastence**==, sám sebe nazývá **„Roman"** (své druhé jméno) - bojoval v 1. světové válce - spisovný, často **patetický** projev #### Setkání s Willy Reinkem Karl narazí na svého **starého přítele Willyho Reinkeho**. Willy je ==**sudetský Němec**==, **člen sudetoněmecké strany** a vyznavač nacismu. Postupně Karla: - ==**zavede do vyšší společnosti**== (kasino, restaurace) - vysvětluje mu **„nadřazenost árijské rasy"** - mluví o **„nemravných Židech"** - Karl mu zpočátku ne zcela věří — ale je **lichocen pozorností** #### Karlovo „prozření" Karl postupně začíná ==**nacistickou propagandu přijímat**==: - ==**hlásí se k německému původu**==: tvrdí, že je z jedné čtvrtiny Němec (i když to je sporné) - začne ==**podporovat NSDAP a sudetoněmeckou stranu**== - ztotožňuje **nacistickou ideologii** se svou vlastní **posedlostí smrtí**: kremace = nirvána = vyhlazení nepřátel - udá svého ==**židovského doktora**== Bettelheima - udá svého ==**ředitele krematoria**== Reinkeho předchůdce-Žida #### Vražda Marie > [!quote] Slavná scéna > Karl bere manželku Marii do krematoria, kde mu napadne, že je z poloviny Židovka: > > ==*„Co kdybych tě, Lakmé, oběsil?"*== > > A pověsí ji — jako přípravu k spalování. #### Vražda Milivoje Karl pak ==**vezme do krematoria syna Milivoje**==. Mili je „poloviční Žid" jako matka. Karl ho ==**zabije železnou tyčí**== (nebo podobným předmětem). #### Pokus o vraždu Ziny Karl chce **zavraždit i Zinu**, ale ona ==**uteče**== — přežije. #### Závěr — blázinec Karl je psychicky **rozložený**, odvážejí ho do **psychiatrického ústavu**. V epilogu pozoruje z okna ústavu ==**Židy vracející se z koncentračních táborů**==. Z jeho šíleného úhlu pohledu: > *„Zajistil jsem jim ráj na zemi."* Spatří ==**Dalajlámu**== — symbol jeho pomateného mysticismu. --- ## Jazyk a styl ### Jazykové prostředky | Prostředek | Užití | |---|---| | ==**spisovná čeština**== | dominantní u vypravěče i u většiny postav | | **nespisovná čeština** | jen u **manželů, kteří někam spěchají** (drobný kontrast) | | **patetický a vznešený styl** | Karlovy monology | | **honosné přezdívky a oslovení** | Karl k rodině („Lakmé", „čaro krásná", „má drahá") | | **kontrast jemný styl × kruté činy** | klíčový rys | | **vnitřní monolog** | často nerozlišitelný od promluvy nahlas | ### Tropy a figury - ==**ironie**== — všepronikající; Karlovo „**neškodné podivínství**" je v ironickém rozporu s jeho **pozdějšími činy** - ==**opakování**== — postav, vět, motivů („divadelní" princip) - **kontrast** — Karlův jemný styl × krutost činů; buddhismus × nacismus - **metafora** — krematorium jako nirvána; kremace jako vykoupení - **symbol** — krematorium, ohně, Tibet, Dalajláma - **groteska** — Karlovy projevy o smrti - ==**psychologický horror**== — pomalé budování napětí ### Funkce opakování > [!quote] Princip opakování > Opakování postav a vět ==**vytváří divadelní efekt**==, ale především vyvolává ==**pocit absurdní rutiny**==. Stejné scény se opakují, ale s **temnějším podtextem**. To zesiluje ==**postupný pocit hrůzy**==. --- ## Citáty > ==*„Co kdybych tě, Lakmé, oběsil?"*== > — **Karl manželce** před její vraždou > *„Naše krematorium je veliká věc, anděli můj…"* > — Karl o krematoriu > *„Tibet, ach Tibet…"* > — Karlova obsesivní fráze --- ## Interpretace ### Hlavní interpretační linie #### 1. Studie postupného morálního rozkladu Klíčové téma je ==**jak se „neškodný podivín" stane vrahem**==. Fuks ukazuje, že **zlo nevzniká najednou** — vzniká **postupnou manipulací**: - nejprve **přijetí ideologie** - pak **udávání** - nakonec **vražda** ==**Karl je „prázdná nádoba"**==, kterou ==**nacistická propaganda naplní obsahem**==. Bez Willyho by zůstal směšným, ale neškodným podivínem. #### 2. Karl jako výjimka mezi Fuksovými hrdiny > [!quote] Klíčový bod > Většina Fuksových protagonistů ==**zápasí se svou „temnou strunou"**== a prohrávají boj s vnějším světem, ale ==**zůstávají věrní sami sobě**==. > > ==**Karl Kopfrkingl je výjimka**== — ==**jediný Fuksův hrdina, který souboj sám se sebou prohraje**== a nechá se „svést na temnou stranu síly". To dělá *Spalovače mrtvol* ==**tematicky výjimečným**== v rámci Fuksovy tvorby. #### 3. Krematorium jako symbol Krematorium není jen pracoviště — je to ==**symbol Karlovy posedlosti smrtí**==. Když Karl mluví o kremaci, mluví jako buddhista o nirváně. Ale tato „posedlost smrtí" se nakonec ==**spojí s nacistickou „posedlostí vyhlazením"**==. Krematorium = předobraz vyhlazovacích táborů. #### 4. Východní filozofie jako maska Karl mluví o **Buddhovi, Tibetu, Dalajlámovi** — ==**ale je to jen maska prázdnoty**==. Fuks ironicky ukazuje, že **východní moudrost** může být v rukou prázdné osobnosti ==**stejně nebezpečná**== jako nacistická ideologie. Karl nakonec **smíchá Buddhu s Hitlerem** — pro něj jsou to **kompatibilní systémy**. #### 5. Nehrdinský hrdina Karl je ==**typický Fuksův protagonista**==: **slabý, podivný, malí měšťák**. Není to ďábel ani génius zla — je to ==**obyčejný měšťák, kterého ideologie pohltí**==. To je ==**hluboké poselství**==: ==**zlo v lidech není výjimečné — je obyčejné**== (paralela s **Hannah Arendt** a její „banalita zla"). #### 6. Putnova kontroverzní interpretace ==**Martin C. Putna**== interpretuje *Spalovače mrtvol* skrze ==**Fuksovu homosexualitu**==: - vztah mezi Mili a jeho přítelem boxerem má **homoerotické náznaky** - Fuks prý svou skrývanou homosexualitu **promítá do Židů** (jako menšiny) - klíčový pro Putnu: zranitelnost menšiny ve většinové společnosti Tato interpretace je ==**vlivná, ale sporná**== — jiní autoři (Škvorecký) tematizují židovství bez homosexuálního pozadí. #### 7. Erik Gilkova analýza ==**Erik Gilk**== v monografii ***Vítězi poražený*** detailně analyzuje **opakované postavy a věty**. Jeho objev: Fuks si **dělal tabulky**, kdy a kde se která postava vrátí. ==**Kompozice díla je matematicky přesná.**== --- ## Autor — krátce **Ladislav Fuks** (*1923 – †1994*) je český prozaik **2. poloviny 20. století**, představitel ==**druhé vlny české válečné literatury**==. Vystudoval **psychologii a dějiny umění**. ==**Pozdní debut ve 40 letech**== (1963, *Pan Theodor Mundstock*). Tvůrce **psychologického hororu**. Klíčové životní fakty: - ==**nebyl Žid**==, ale ztratil mnoho židovských přátel za války - ==**byl homosexuál**==, skrýval to; oženil se formálně s italskou germanistkou - za normalizace **přizpůsobil styl režimu** — kvůli tomu v 90. letech tichá kritika - ==**jeden z nejznámějších českých autorů v zahraničí**==, zejm. v německy mluvících zemích Hlavní díla: - ***Pan Theodor Mundstock*** (1963) — debut - ==***Spalovač mrtvol***== (1967) — naše dílo - *Variace na temnou strunu* (1966) — autobiografická - *Myši Natálie Mooshabrové* (1970) — antiutopie, česká „1984" - *Příběh kriminálního rady* (1971) Detail viz [[12 - Ladislav Fuks|Ladislav Fuks]]. --- ## Literárně-historický kontext ### Doba a směr ==**Druhá vlna české válečné literatury**==, 60. léta 20. století. Detail viz [[07 - Druha vlna valecne literatury|Druhá vlna válečné literatury]]. ### Charakteristika období ==**60. léta v Československu byla obdobím politického uvolnění**==. Společnost a kultura zažily **vrchol** (pražské jaro 1968). Vznikla **česká nová vlna** v kinematografii (Miloš Forman, Věra Chytilová, Jiří Menzel, **Juraj Herz**) a paralelně **druhá vlna** v literatuře. Hlavní rysy: - ==**vyrovnání s holokaustem**== po 15–20 letech odstupu - **psychologická hloubka** místo dokumentárního přístupu - **nehrdinští hrdinové, antihrdinové** - **groteska, absurdita, horor** - silné propojení s ==**filmem**== (Forman, Chytilová, Menzel, Herz) ### Společensko-historické pozadí - ==**Pražské jaro 1968**== — Spalovač mrtvol vychází v tomto kontextu (1967) - **sovětská okupace srpen 1968** — film 1969 vznikl na pomezí - po roce 1969 — **normalizace**, ale Fuks nesměl být „zakázaný" ### Současníci #### 🇨🇿 Druhá vlna české války - ==**Arnošt Lustig**== — *Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou*, *Dita Saxová*; sám prošel koncentráky - **Jan Otčenášek** — *Romeo, Julie a tma* - **Jiří Weil** — *Život s hvězdou* - **Norbert Frýd** — *Krabice živých* #### 🇨🇿 Česká próza 60. let - ==**Bohumil Hrabal**== — *Ostře sledované vlaky* (1965) - ==**Milan Kundera**== — *Žert* (1967) - **Josef Škvorecký** — *Tankový prapor*, *Zbabělci* - ==**Karel Čapek**== — předchůdce humanistické tradice; *Bílá nemoc*, *R.U.R.* #### 🌍 Mezinárodní paralely (literatura holokaustu) - ==**Primo Levi**== (Itálie) — *Je-li toto člověk* - ==**Elie Wiesel**== (USA) — *Noc*; Nobelova cena za mír 1986 - ==**Imre Kertész**== (Maďarsko) — *Bezosudovost*; Nobelova cena 2002 - **Anne Frank** — *Deník Anny Frankové* - **Hannah Arendt** — *Eichmann v Jeruzalémě* (banalita zla) ### Vlivy na tvorbu - ==**vlastní studia psychologie**== — Fuks „rozumí psychologii" Karla - ==**ztráta židovských přátel za války**== - **Franz Kafka** — psychologická tradice, atmosféra úzkosti - **Edgar Allan Poe** — psychologický horror - **Fjodor Dostojevskij** — vnitřní rozpory postav - ==**česká nová vlna kinematografie**== --- ## Kontext autorovy tvorby *Spalovač mrtvol* (1967) je ==**Fuksovo nejslavnější dílo**==. Vznikl 4 roky po debutu *Pan Theodor Mundstock* (1963), v ==**vrcholné fázi Fuksovy tvorby**==. V kontextu Fuksových děl je *Spalovač mrtvol* ==**unikátní**==: - Mundstock = naprosto **nehrdinský**, ale **věrný sám sobě** - Karl Kopfrkingl = ==**Fuksův jediný protagonista, který prohrál souboj sám se sebou**== Po *Spalovači* napsal Fuks ==***Myši Natálie Mooshabrové***== (1970), které pokračují v tématu ==**člověka v totalitním systému**==, ale s ještě výraznějšími prvky antiutopie (česká „1984"). --- ## Dobové vnímání a vliv - 1967 — kniha vychází v ==**vrcholu pražského jara**==; **mimořádně dobře přijata** - ==**1969 — filmová adaptace**== (Juraj Herz, Rudolf Hrušínský) ohromný úspěch - v normalizaci kniha tolerována (není přímo politicky útočná) - po 1989 — uznána jako ==**jedno z klíčových děl české poválečné prózy**== - ==**Fuks překládán do mnoha jazyků**==; *Spalovač* méně populární v zahraničí než *Mundstock* --- ## Inspirace a adaptace ### Filmová adaptace 1969 — klíčové dílo > [!quote] Slavný film > ==**Spalovač mrtvol**== (1969, režie ==**Juraj Herz**==) je považován za ==**jeden z nejlepších českých filmů všech dob**==. Hlavní role: ==**Rudolf Hrušínský**==. Hrušínský zde dosahuje **fenomenálního hereckého výkonu**. Faktá o filmu: - ==**natáčeno v pardubickém krematoriu**== — jedné z mála **kubistických staveb** v Čechách - film velice přesně **odpovídá poetice knihy** — opakování postav, atmosféra, klíčové scény - film je ==**černobílý**==, vizuálně pochmurný - patří k českému ==**filmovému expresionismu**== - v zahraničí klíčové dílo ==**české nové vlny**== ### Divadelní adaptace - několik moderních inscenací — divadla v Praze, Brně --- ## Bibliografický záznam (ISO 690) > FUKS, Ladislav. *Spalovač mrtvol*. Praha: Československý spisovatel, 1967. > FUKS, Ladislav. *Spalovač mrtvol*. Různá pozdější vydání (Odeon, MF a další). --- ## Související - [[12 - Ladislav Fuks|Ladislav Fuks]] — autor - [[07 - Druha vlna valecne literatury|Druhá vlna válečné literatury]] — směr - [[06 - Protivalecna literatura|Protiválečná literatura]] — širší rámec